Aktuality

Rozhovor s Renátou Dorazilovou, sociální pracovnicí ve službě ZDVOP

15. 5. 2021
Když se vrátíš v čase, co tě přivedlo k práci v Dětském centru Zlín?
Byla to náhoda, hledala jsem práci a přihlásila jsem se do výběrového řízení, které jsem objevila. Nakonec to vyšlo a jsem za to šťastná.
Co obnáší tvoje každodenní práce?
Asi to řeknu v bodech: papíry, komunikace, stres, psychická a časová zátěž, týmová spolupráce, pochopení, tolerance, zábava i humor a přátelství.
V čem je to psychická a časová zátěž?
Práce mi časově zasahuje i do mého volného času. Snažím se pracovat aktuálně a rychle, aby se situace dítěte co nejdříve vyřešila. Ta zátěž je hlavně v tom, že se to v krátkém čase rychle nakupí a já to musím, co nejrychleji vyřešit. Někdy míváme i tři příjmy dětí na pobyt za den a je to pak opravdu síla. Klíčová je ta samotná pomoc dítěti. Přijmout ho, starat se o něj v průběhu pobytu, a nakonec i zajistit propuštění zpět do bezpečného prostředí. Je s tím spojena spoustu práce a zodpovědnosti.
Jaké jsou tvé úkoly po přijetí dítěte do zařízení?
Já jsem jedna z prvních, která přichází s dítětem do kontaktu. Někdy i s rodiči nebo policií. Snažím se o zklidnění často emočně hodně silné situace. Aby dítě nabylo dojmu, že je v bezpečí, že mu pomůžeme. Poté je to zajištění dalších informací a předání kolegyním v přímé péči.
Na začátku si mluvila i o zábavě v práci, ta vychází z čeho?
Ta vychází z týmové spolupráce, z kolektivu. Já se tady cítím dobře, já mám ráda srandu a je moc důležité si umět udělat legraci i sám ze sebe. Mám ráda, když se tady na sebe lidé usmívají, protože v té zátěži, dělá legrace a smích hrozně moc.
Co dál ti pomáhá zvládat tvou práci?
Pomáhá mi, že mám kolem sebe super lidi, se kterými se moc dobře pracuje. Za to moc děkuji. To se mi fakt podařilo😀, moc si toho vážím. Dál mi moc pomáhá rodina. Sice ji moc velkou nemám, ale opravdu stojí za to😊 Já jsem v životě šťastná, to mi ještě pomáhá. Potom ještě příroda, slunce, cestování a další běžné koníčky.
Co bys lidem vzkázala do dalších „rozvolňovacích“ dní?
V mé práci často zjišťuji, že děti jsou nevypovídané, nikdo je neposlouchá a rodiče často mají jen své zájmy. Jsou si tak blízko, a přitom si bývají tak daleko… Takže bych vzkázala, ať spolu rodiny tráví čas, mluví spolu, mluví o problémech, co koho trápí a zajímali se o sebe navzájem. A obecně bych ještě vzkázala lidem, ať si život užívají, ať si užívají maličkostí, jdou ven, lehnou si v parku do trávy a jen tak se na sebe usmívají😊
Skip to content