Archiv pro měsíc: Srpen 2022

Rozhovor s našimi novými kolegyněmi Alenou a Monikou

Jak náročná je adaptace nového pracovníka ve službě ZDVOP? Co mu dodává energii? Dočtete se v rozhovoru s našimi novými kolegyněmi Alenou a Monikou:

👉Jaká byla vaše cesta do Dětského centra?
A: Poznala jsem se s tebou a organizací v rámci procesu komunitního plánování na Vizovicku a Slušovicku, kde jsem získala nějaké prvotní informace o Dětském centru. V rámci tehdejšího zaměstnání jsem pracovala na projektu, který se týkal školství a bavil mě, ale po jeho skončení už jsem nechtěla jen sedět v kanceláři a dělat papírovou práci a zvažovala jsem změnu. Jako bývalou učitelku v MŠ, mě to k práci s dětmi pořád táhlo a přemýšlela jsem i o tom, že bych se stala pěstounkou. Pak se stalo, že v rámci jedné telefonické konzultace jsi mi řekl, že hledáte nového pracovníka, tak jsem pak podala přihlášku do výběrového řízení a už to bylo😊
M: Moje cesta byla velmi náhodná😊 Vnitřně jsem cítila, že bych chtěla změnu, hlavně kvůli tomu prostředí, ve kterém jsem pracovala. No a pak jsem objevila inzerát na pozici sem. Tak jsem si řekla: „Proč ne?“, nejdřív jsem ti zavolala a potom napsala a poslala životopis a jsem tu😊

👉Co jste od práce v ZDVOP očekávali a jak byla očekávání naplněna?
A: Měla jsem z toho samozřejmě i obavu, očekávala jsem hodně problematické děti, což se ale naštěstí nenaplnilo. Když se člověk vžije do situace dětí v ZDVOP, tak je hodně věcí pochopitelných. Takže jsem zatím příjemně překvapená, ale služby jsou náročné hlavně z pohledu časového a často i fyzického😊
M: Já jsem dříve pracovala 9 roků v nízkoprahovém zařízení pro děti, tak jsem si říkala, že to bude něco podobného. Rozdílem je hlavně to, že děcka tu po krátkou dobu bydlí, oproti nízkoprahu, kam jen docházely ze svých domovů.

👉Jaké pro vás bylo úvodní období adaptace?
M: Já jsem od prvního dne byla nadšená😊 Tady je pro mě parádní kolektiv, na co jsem si musela chvíli zvykat, protože jsem to dříve nezažila. Bylo pro mě super, že tady nejsou ty „klapky na očích“ a informace se přijímají a rozebírají, prostě jako mezi „normálními“ lidmi😊
A: Já jsem dříve měla super kolektiv, ale tady mi to taky moc sedí. Pro mě bylo obtížné na nic nezapomenout, protože těch informací, procesů a legislativy je hodně a pořád se ještě učím. Jinak pohoda. Děcka paráda a kolektiv taky super😊

👉Co pro vás bylo zatím největší výzvou?
M: První směna, kterou jsme měli společně s Alenkou, protože už to bylo jen na nás a neměli jsem za zády zkušenější kolegyni. Prostě zvládnout ten den, aby děti byly v pohodě, my jsme byli v pohodě a vlastně celý ten den byl v pohodě😊 A tím, že se to povedlo, tak mě to „nakoplo“ dál a cítila jsem, že už úplně nepotřebuji tu berličku.
A: Ano, my jsme to spolu neustále rozebíraly a snažily se to zvládnout, jak nejlépe jsme dovedly.

👉Co vás baví na vaši práci?
A: Mě nejvíc baví a byla jsem i dojatá, když se podařilo, že dvě děti, které měly problém nám věřit a uvolnit se, tak když se to zlomilo a šly si hrát ven a dovolily si být bezprostřední a alespoň chvíli nemyslet na jejich těžkou situaci. Že se tady cítí asi dobře, když tohle dovedou a jsou v pohodě. To mi dává smysl.
M: U mě je to i o svobodě v práci a o kolektivu. A těší mě, když mě děti vítají s úsměvem, je to příjemná zpětná vazba😊

👉Čeká nás stěhování a slučování organizace. Na co se těšíte?
A: Já se těším na nové praktičtější prostředí. Tím, že tady musíme vařit komplikovanější jídla dole, tak to pak bude volnější, přirozenější. A i tím, že to bude rozdělené na dva byty, tak to i pro děti bude komfortnější. Jinak se dopad těch změn ještě těžko teď odhaduje.
M: Já to mám podobně. A myslím si, že v novém domě to fakt bude více připomínat domov. Tady je to krásné a bude nám rozhodně chybět velká zahrada, ale těším se už na nové😊

👉Co byste si do budoucna přáli sami pro sebe a co pro organizaci?
A: Pro organizaci bych si přála, aby nebyly děti, které ta krizová lůžka potřebují… Ale ohrožené děti jsou a budou, tak aby se tady opravdu cítily dobře a dokázali jsme jim co nejvíce odlehčit. A pro sebe, abych dětem tady uměla vytvářet pohodové prostředí, aby si mohly hrát a rozvíjet se a cítily ty negativní dopady jejich situace co nejméně.
M: Pro organizaci bych si přála, aby i po sloučení to tady bylo pořád tak v pohodě a v klidu. Ať i ta provázanost a kamarádský vztah mezi našimi službami byla pořád tak dobrá. A pro sebe bych si přála to stejné, abych byla tak spokojená, jako jsem teď.

Děkujeme a přejeme jen vše dobré!

 

Skip to content